Jen zabít tu bolest uvnitř- sebepoškozování

1. března 2014 v 17:38 | MissNeverFree |  Názorník
Snad mi odpustíte, že v rámci témat je hned druhý článek tak neveselý, ale je to problematika, kterou mám zpracovanou několikrát, takže to využiju.


O co jde
Sebepoškozování je jev, o kterém se více hovořilo před pár lety, kdy se rozšířilo mezi české děti a teenagery hnutí emo, ve kterém je tento jev častější, než v okolní populaci. Přesto emo nerovná se sebepoškozování.
Jde o projev psychických potíží, který vyústí v poranění sebe sama. Formy sebepoškozování jsou různé, asi nejtypičtěji na internetu narazíte na lidi, kteří si nožem nebo žiletkou nařezávají kůži na zápěstích, pažích, nohou, nebo jinde na těle, nebo se zraňují nůžkami, špendlíky, kružítky atd., dále může jít o pálení se (například cigaretou), bití rukama do zdi a všechny možné formy bolesti, které si dovedete představit, včetně vcelku bizardního polykání k tomu nevhodných předmětů.
Míra intenzity závisí na dané osobě. Někdy jsou to malé škrábance, někdy otevřené rány, které se hojí mnoho dní.
Osoby, které trpí sebepoškozováním, se obvykle snaží svůj problém skrýt, například dlouhými rukávy, náramky atd. Je to proto, že se za to stydí, nebo jen nechtějí obtěžovat okolí.
V současné době se odhaduje, že je tímto jevem zasaženo 10% teenagerů, což je nezanedbatelné číslo. Teenageři jako takoví jsou nejvíce ohrožená skupina, ovšem sebepoškozování se vyskytuje i v jiných věkových kategoriích. Více jsou ohroženy ženy, než muži.

Vznik
Každý člověk má v sobě určitou agresivitu, která se "aktivuje" například tím, že je ve špatné náladě, nedaří se mu, nebo má nějaký problém. Někteří lidé si tuto agresivitu vybíjejí na ostatních (jsou protivní, hádají se, nebo vyhledávají fyzický konflikt), někteří se obrátí sami proti sobě.
Velké riziko vzniku sebepoškozovacích návyků je v pubertě, kdy je lidská duše v období zmatků náchylnější k špatným náladám.
Obecně sebepoškozování nejvíce vzniká z těchto důvodů:
snaha upozornit na sebe- prvotním podnětem k sebepoškozování často bývá snaha zaujmout a upozornit na jiný problém, přitáhnout pozornost ke své osobě. Člověk tím dává najevo, že se něco děje, že má problém, který neumí sám řešit.
vážný problém- člověk se někdy ocitne v situaci, kdy nevidí jiné řešení problému, než si ublížit a na chvíli zapomenout. Může jít o šikanu ve škole, ztrátu rodinného příslušníka, znásilnění, cokoliv. V té chvíli je ublížení si únikem z neřešitelné situace.
deprese- deprese je stav, kdy se, zjednodušeně řečeno, člověku zhorší znatelně nálada na delší dobu. Z tohoto poklesu nálady jej nedokáže nic vytrhnout, ani dřívější zájmy atd. Lidé s depresemi bývají k sebepožkozování nebo dokonce k myšlenkám na sebevraždu náchylnější.
psychická porucha- sebepoškozování může být také projevem vážné psychické choroby. Například autisté mohou hledat únik z vnitřního nepokoje v mlácení hlavou o zeď a podobně.
nápodoba- pokud se člověk osobně zná s někým, kdo má problém se sebepoškozováním, je pravděpodobné, že si to bude chtít vyzkoušet, protože jeho známému to může pomáhat. Bohužel se to stává dost často. Stejně tak může jít o inspiraci internetovými blogy.
trest- v tomto případě se člověk trestá za něco, co se mu nepovedlo. Stává se, že dívky, trpící mentální anorexií, se za svá selhání v hubnutí trestají tímto.

Průběh
Život člověka, který podlehl sebepoškozování, pokračuje v podstatě v cyklech- je mi zle- ublížím si- je mi lépe- je mi zle...
Často se po takovém jednání dostaví pocit viny, protože člověk ví, že to není v pořádku.
Ten, kdo si tím neprošel, často nechápe, jak může způsobení bolesti sám sobě někomu pomoci. V principu je to jednoduchý proces v mozku. Pokud nás něco bolí, v mozku se vyloučí látky, které tuto bolest potlačí, a to endorfiny, kterým se také říká hormony štěstí, protože kromě potlačování bolesti zlepšují náladu. Jsou to ty stejné hormony, které se vylučují třeba při sportu.
Takže, pokud si člověk fyzicky ublíží, tyhle látky zablokují nejen fyzickou bolest, ale i psychickou, navíc ta fyzická, která má viditelný důvod tu fyzickou částečně přehluší, člověk může mít pocit, že bolest izoloval v jedné části těla a tak podobně.

Jak pomoci
I přesto, že se na internetových fórech někdy sebepoškozování propaguje, je třeba si uvědomit, že toto jednání není v žádném případě dobré. Sice může působit jako jednoduché řešení, ale ve své podstatě člověku komplikuje život a omezuje ho. Už jen to, že to musí skrývat, je zejména v létě nepohodlné. Kromě toho může značně zkomplikovat mezilidské vztahy- pocity viny blízkých lidí, nepochopení, snížení důvěryhodnosti...
Člověk tím jen odsouvá své problémy, které pak obtížněji řeší, místo, aby se jim postavil čelem, utíká před nimi.
Často bývá přecitlivělý a vztahovačný, obtížněji komunikuje s lidmi. Otázka je, jestli je to příčina, nebo důsledek.
Jak tedy pomoci člověku, který trpí sebepoškozováním?
Pokud začne člověk se sebepoškozováním, je už pomoc komplikovaná. Proto je dobré podchytit to ještě předtím, než na to dojde, nebo hned v začátcích. Snažit se mluvit s přáteli o problémech, zvláště, pokud jsou méně sebevědomí a náchylnější k depresím, a pomoci jim jejich problémy řešit.
Snažte se být upřímní, ale nesoudit. Pokud se vám kamarád svěří, nebo si všimnete jizev a dáte si to dohromady, neodvracejte se od něj. Pokuste se promluvit si s ním o jeho trápení, ale nenimrejte se v něm. Zkuste spíš řešit problémy a dávat najevo, že stojíte při něm, ale nenechte se strhnout do kolotoče rozebírání problémů, který nikam nevede.
Dobré je zabavit, najít si společný kroužek a chodit ven, nenechávat tu osobu sedět doma v depresích.
Důležité ale je, abyste to nepřeháněli. Váš kamarád nejspíš není vyloženě duševně nemocný, a rozhodně mu neprospěje, když se k němu začnete chovat jako k nemocnému nebo méněcennému, nebo ho přehnaně litovat a bát se mu říct pravdu do očí. To nikomu návrat do normálu neusnadní.
Nebojte se vyhledat radu odborníka, nemusíte rovnou za psychologem, ale na internetu existují poradny, kde se můžete jak vy, tak váš kamarád svěřit, nebo můžete zavolat na linku důvěry.
Pokud máte odvahu to řešit s psychologem a nevíte, jak ho sehnat, nebo se bojíte, že se to dozví rodiče, sedněte k internetu a zkuste něco zajít, nebo zajděte do pedagogicko-psychologické poradny, která bývá v každém větším městě.
Jen nezapomínejte sami na sebe. To, že je ve vašem okolí člověk postižený sebepoškozováním neznamená, že mu obětujete celý život a veškerý volný čas.
Pokud jste to vy, kdo se zapletl do sebepoškozování, asi víc oceníte konkrétní rady, co dělat, pokud si nechcete znova ublížit. Nemám žádný univerzální recept, ale pár technik, které někomu pomáhají a mohly by stát za vyzkoušení.
Zaprvé si musíte uvědomit, že opravdu chcete přestat. Klidně si sepište list důvodů, proč byste měli (nebudu mít jizvy, nebudu to muset skrývat, ulehčím tím okolí atd.). Bez odhodlání zevnitř to nepůjde.
Zbavte se nástrojů, kterými se zraňujete. Vyhoďte je, nebo je zapečeťte do balíčku, který by vám chvíli trvalo rozbalit. Získáte tím čas, v kterém napětí alespoň trochu poleví a budete moci jasněji přemýšlet.
Řešte problémy. Nerozebírejte je pořád dokola, buď je rázně vyřešte, nebo je nechte být. Není ostuda říct, že nemáte nervy na to řešit problémy druhých. Neberte si na sebe víc povinností, než zvládáte. Uspořádejte si čas, abyste se vyhnuli stresu.
Nebojte se svěřit se. Ve dvou se vše líp řeší, kromě toho váš kamarád, přítel, nebo i rodiče můžou mít nadhled, který vy nemáte.
Nenechávejte si moc volného času. Ale dělejte to, co vás baví. Sport, koníčky, procházky... Pokud máte co dělat, jste méně náchylní k utápění se ve svých problémech.
Když už na vás přijde nálada na pořezání se, zkuste nesedět doma, i když se vám zrovna chce, ale vyrazte třeba ven, nebo se jděte vybít při sportu, jít s někým ven, abyste přišli na jiné myšlenky.
Zkuste kreslit, vařit, dělat něco kreativního, nebo se vypsat- napsat báseň, nebo si veďte deník.
Jak jsem psala, je to projev agrese, takže klidně mlaťte do polštářů, křičte...
Pusťte si hudbu.
Představte si, že tím neubližujete sobě, ale někomu jinému, představte si třeba, že byste ublížili dítěti, třeba vás to odradí a pomůže to ukotvit si, že je to špatné.
Psychologové radí nakreslit si na zápěstí červenou fixou čáry, jako byste se pořezali, že to mozek částečně uklidní.
Pokud to nejde jinak, zkuste "snižovat dávky", třeba se jen štípnout nebo kousnout. Buďte pyšní za každý den navíc, co se vám podaří zvládnout, pak se vám to nebude chtít porušit, když to bude delší doba.
Pokud se snažíte přestat, snažte se vyhnat to ze své hlavy, nečíst o tom na netu, nemluvit jen o tom.
Vynadejte si. Zkuste si v duchu vynadat za to, že vás to vůbec napadá, že byste měli dělat něco normálního, že je ubohý sedět a ubližovat si. Vaše vědomí se tím automaticky postaví do opozice a bude chtít ukázat, že tomu tak není, že vy ubozí nejste.
Sebepoškozování není nic, čeho se člověk zbaví přes noc. Je to běh na dlouhou trať. Prosím, nevzdávejte to. Každý z nás je super osobnost, která má sice své chyby, ale nezaslouží si takhle se trápit. Mějte se rádi a nepropadejte beznaději. Člověk si miliónkrát slíbí, že to už neudělá, a přijde chvíle, kdy to bude chtít, potřebovat zase. Ale nestojí to za to. Váš život se dostává do otroctví, nejste už svobodní, musíte tomu podřídit věci.
Jestli vám přijde, že není možné se toho zbavit, tak to není pravda. Je to jen na vás, jestli vy to dokážete. Pokud si budete říkat, že to nejde, nepůjde to.
Nejsem žádný psycholog, ani student psychologie, celý tento článek vychází z vlastních zkušeností a toho, co se dá běžně nalézt na internetu (statistiky). Jako člověk, který zná několik lidí, kteří si tím prošli, a který tomu, bohužel, podřídil značnou část svého života, vím, o čem píšu.
Neříkám, že to je jednoduché, ale každý si zaslouží vést plnohodnotný život. Držím palce :-)

MissN.F.
 


Komentáře

1 ne-zavisla ne-zavisla | 7. března 2014 v 21:13 | Reagovat

Velice zajímaví článek. Opravdu souhlasím s názorem, že se toho člověk nemůže zbavit přes jednu noc. Protože spousta lidí si stále neuvědomuje, že je to "běh na dlouhou trať".

2 Bludička Bludička | Web | 22. března 2014 v 21:42 | Reagovat

Říká se, že kdo byl závislý, bude závislý po celý život. Tohle se od toho nijak neliší. Prošla jsem si obdobím pořezaných rukou, ale hlavně bití rukama a hlavou do zdi. Modřiny se lépe schovávaly.
Myslím, že hlavní problém je v tom, že člověk, co prochází sebepoškozováním, odmítá přijmout fakt, že by tu třeba mohl být nějaký problém. Nevím, jak je to u jiných lidí, ale mě to došlo po nějakém roce a půl, kdy jsem ráno hledala šátek, abych schovala jizvy na krku.
Nikdy jich nebylo moc, protože kromě chvil, kdy jsem zrovna nepozorovala, jak mi teče krev po rukou, se mi ze mě samotné dělalo špatně - jak můžu problémy řešit takhle? A přesto jsem odmítala přijmout fakt, že je něco v nepořádku.
A jak jsem říkala - kdo byl závislý, bude se muset do smrti pouze držet distanc, pryč to nikdy nebude. Přestože jsem už pár měsíců úplně v pořádku - pořád se občas vrací nutkání vrátit se ke starým řešením, které na pár minut fungovaly.

A agrese? Inu, přes tu se to asi nejlépe řeší. Zdaleka nemám takové problémy - skoro vymizely, od té doby, co jsem se začala poměrně dost intenzivně věnovat bojovým uměním a když je mi mizerně, prostě hodně cvičím a běhám, funguje to taky.

Nicméně krom sebe ve svém okolí asi neznám nikoho, komu bych byla schopná pomoct. Dovedu to pochopit... a chtěla bych ostatním pomoct, aby tím neprocházeli, vím jaký je to hrozný (dnes se mi z každé krve dělá špatně, protože si na všechno vzpomenu) ale nakonec nemám moc jak. Vlastně jednoho takového člověka potkávám, ale nemám jak s ním začít komunikovat, nenapadá mě, co bych mohla udělat.

3 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 23. března 2014 v 9:21 | Reagovat

[2]: jsem ráda, že se mi potvrdila teorie, že je to hodně o agresi.
ono to vědomí, že je to něco špatného, hodně pomáhá, po čase, když už je člověk hodně zvyklý a není to nic nového, zajímavého, to občas převáží :-).
a to s tím dělání se špatně z krve mě taky zaujalo, navykla jsem si na to tak, že mě krev vždycky úplně ochromí a strašně mi vadí, a to jsem předtím problém neměla.
s tou osobou si možná najdete k sobě cestu tak nějak sami :-). věřím na náhody ;-)
přeji ti hodně štěstí :-)

4 Es2017 Es2017 | E-mail | 23. února 2017 v 21:18 | Reagovat

Ahojte, som študentkou psychológie v Olomouci. Oslovujem vás prostredníctvom tohto príspevku z dôvodu, že *hľadám* ľudí - konverzačných partnerov pre svoju bakalársku prácu, ktorá je zameraná na zámerné sebapoškodzovanie. Výskum bude prebiehať formou rozhovorov. Všetko bude kompletne ANONYMNÉ. Hľadám ľudí vo veku od 18 rokov, ktorí sa v minulosti či naďalej v súčasnosti sebapoškodzujú. V prípade akýchkoľvek otázok ma prosím kontaktuje prostredníctvom mailu: vyskumdsh2017@gmail.com. Ďakujem vopred.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama