Zpověď

1. března 2014 v 19:19 | MissNeverFree |  V próze
Povídka na téma týdne FANTAZIE. Předem upozorňuji, že posláním není šířit jakoukoliv nesnášenlivost nebo předsudky. Povídka a osoby v ní jsou čistě fiktivní.

"Pane Bože, obracím se na tebe ve své zoufalosti. Nežádám o odpuštění, žádám o pomoc. Odpuštění si nezasloužím. Jen, prosím, zůstaň se mnou a pomáhej mi.
Ty víš, jaký jsem, sám jsi mě takového stvořil. A víš, že se snažím žít podle tvé vůle.
Neptám se tě, proč jsem takový, jaký jsem, jen se snažím svou špatnost alespoň trochu napravit jako tvůj služebník, kazatel tvého slova.
Ale, Bože, mám pocit, že už nemůžu dál.
Každou neděli sedí v kostelní lavici v první řadě, chvíli poslouchá, ale pak jí začnou oči těkat po místnosti. Je taková zamyšlená, natáčí si pramen vlasů na prst.
A já tam stojím a vypadávají mi slova...
Bože, ty víš, jak moc se snažím nedívat se jejím směrem, jak moc se snažím vyhnat ji z mé hlavy.
Ale ona se mi do ní zas a znova vkrádá. Celý den usilovně myslím na něco jiného, píšu kázání, modlím se, čtu...
Ale večer, když ležím, moje hlava mě přemáhá a před očima mi vyvstává její obraz, její oči, rty, pramínek vlasů natočený na útlém prstíku...
Dnes v noci se mi o ní zdálo. Zdálo se mi, že přišla k mé posteli a podívala se na mě, v očích něhu. Stála vedle mé postele v noční košilce a s bosýma nohama.
Sedla si ke mně na postel, bosá chodidla se pohupovala kousek nad zemí, jak tam nedosáhla.
Sklonila se ke mně, její vlasy mě zašimraly na tváři a ona mi horkým dechem zašeptala do ucha.
"Já vím, že mě miluješ..."
Probudil jsem se s hrůzou. Zíral jsem do tmy a modlil se, abych mohl utéct ze své hlavy, abych jí mohl poručit, na co má myslet... Abych mohl přestat milovat.
Ležel jsem v posteli a po tvářích mi tekly horké slzy zoufalství.
Ten sen byl ztělesněním mé největší touhy a největší hrůzy zároveň. Tak moc miluji, ale vím, že to musím skrývat, pohřbít to hluboko ve svém srdci a nedat to najevo ani něžným pohledem.
Nesmím.
A přesto, když už se noc měnila v ráno, podlehl jsem a snažil se vyvolat ten sen, sklouznout do něj zpět... Představoval jsem si, jak uchopím její něžné tělíčko a stáhnu jej k sobě, položím si její hlavu na hruď a budu jí objímat, něžně ji hladit ve vlasech, dokud neusne...
Mou malou holčičku... Nikdy bych jí nemohl ublížit svou touhou.
Od rána se celý den modlím růženec znovu a znovu, abych si vyčistil hlavu.
Teď, když si mám jít lehnout a spát, tě prosím, pane Bože, neopouštěj mě kvůli mému hříchu. Prosím, pomoz mi bojovat s mými představami..."
 


Komentáře

1 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 2. března 2014 v 2:01 | Reagovat

Veľmi pekné

2 missneverfree missneverfree | Web | 2. března 2014 v 10:16 | Reagovat

[1]: děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama