Divoké krásno

26. dubna 2014 v 21:39 | MissNeverFree |  Okamžiky
Vlak po střechu naložený vřeštícími dětmi a melancholickými cestujícími supí po narezlých kolejích. Ráz krajiny se zvolna mění. Spolu s loupajícími se nápisy na kdysi malebných nádražíčkách tvoří ubíhající krajina film, který bez děje ukazuje mnoho.

Vystupujeme na stanici, která je známá neznámá, a v mozku se probouzí měřič nostalgie s tázavým pípnutím. Mraky, které ráno hrozily deštěm, jsme nechali někde nad zašedlým městem.
---
Stoupáme vzhůru na hrad a horký vzduch stoupá s námi. Zasvěceně diskutuji se čtvrťáky o notoricky známém panovníkovi. Mám radost, když je nachytám. Že byl Kája dříve Vašek, nevědí.
---
Lapat děti, visící po kouskách přes cimbuří věže, je podivně uklidňující činnost. Když se smíří s tím, že lekce volného pádu pod záminkou lepšího rozhledu nebude, lijí vodu z věže s divokým nadšením, které nejspíš nepramení z pomoci kytičkám ve stínu hradu.
Za hodinu mají žízeň a prázdné láhve.
---
"Mám doma tablet." dítě, sahající mi sotva k pasu, se nechává táhnout do kopce a tváří se důležitě.
"A co s ním děláš?"
"Nabíjí se."
"A co s ním budeš dělat, až ho nabiješ?"
"Nevím. Ale jsem ráda, že ho mám. Je to skoro jako notebook."
---
Dětské stíny zuřivě poletují a konstrukce lanovky na místním hřišti se povážlivě klepe. Všechny ty slečny ze šestých a sedmých tříd na chvíli zapomínají, že už jsou velké. My, právem velcí a dospělí, využíváme jejich podětštění a uzmeme jim dívčí časopis. Můžu být spokojená, moje první rande by dopadlo na jedničku.
---
Gumový kroužek létá vzduchem a odráží se od štěrkem vysypaného plácku před nádražím. Největší machrovinka je chytnout ho v letu tak, že výsledkem je ruka trčící skrz kroužek. Zatímco mně dělá problém i chytit jej normálně.
---
Běháme s foťákem a chytrým mobilem kolem lampy, na níž se povážlivě kroutí a šklebí visící kamarádka. Pár anglicky mluvících turistů na nás podezřívavě kouká. Ti Češi jsou ale cvoci... Pro jistotu říkám slovo remake víckrát a nahlas.
---
Vlak se kodrcá mezi skálami zase zpátky. Pod námi se vine řeka a na nebi kreslí mraky.
Vagónem se ozývá vřeštivé "Městečko Palermo usíná!" a mně se chce taky spát. Prochází kolem mě upatlané cosi, vlekoucí tatínka za ruku. S vážným výrazem mi sklopí opěrku u sedadla. "Tady máš. Abys nevypadla."
---
Nad šedými siluetami města prší...
 


Komentáře

1 Allizabeth May Rose Allizabeth May Rose | Web | 27. dubna 2014 v 10:15 | Reagovat

Tý jo!
Vážně dobrý! O_O

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 12:06 | Reagovat

Takové nádherné střípky :)

3 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 12:12 | Reagovat

[1]:, [2]:
moc vám děkuji za chválu, o  krásném dni se píše krásně samo :-)

4 Akara Akara | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 18:37 | Reagovat

to je mega-giga-niga krásne

5 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 5:06 | Reagovat

Krásně zachycený výlet, přímo jsem to viděla. :-)

6 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 17:21 | Reagovat

[4]:, [5]:
i vám děkuju za chválu a jsem ráda, že se vám líbilo :-)

7 confused thoughtful confused thoughtful | Web | 29. dubna 2014 v 22:24 | Reagovat

Ruka a kroužek? Hm, to je asi jako když já hraju ve škole soft.. taky se nemůžu rukavicí trefit ani na míček, natož se u toho ještě tvářit elegantně. ;-)
Upatlané cosi. Milé.
Hezké...

missneverfree, co ty vlastně děláš? :-) Učíš? Brigádničíš s dětmi? Povídej..

8 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 22:30 | Reagovat

[7]: Ano, znám ten pocit... moje koordinace a odhad šli kdysi spolu na pivo a ještě se nevrátili. :-D

Jinak já studuju, nepilně, a tento článek je následkem výpravy se skautem, kde vedu kluky (11-13 let), i když tahle výprava byla holčičí. Ale bojím se, že jako pedagog jednou skončím. :-D
Zatím jsem ale teprve na megasupervýběrovém gymplu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama