Odpolední

19. dubna 2014 v 17:29 | MissNeverFree |  Okamžiky
Vítr rozfoukává kouř po dvoře a mísí ho s vůní čerstvě raněného dřeva. Plamínky polykají třísky jako nic.
Sedím ve svetru, protože je přece ještě zima.
Bosé palce se spokojeně prohrabují trávou. Už je teplo, ne?

Po nebi nad vesnickým panoramatem, které se nemění už se zásady, plují bílé mraky, ale jsou tak vysoko, jako by chtěly ukázat, že sem vůbec nepatří, že smyslem jejich líného putování je něco dalekého. Nic pro lidičky dole, na zemi. Od kopců se odráží majestátný rachot motoru letadla. Překřikuje se s motorovou pilou, ale ani jejich nemelodickému duetu se nedaří odehnat klid odpoledne.
Maso olizované plameny syčí a praská. Slzami tuku jen živí svého mučitele.
Ředkvičky, ač kupované, mají překvapivě chuť.
Na stole, jehož rudá barva byla dávno smyta deštěm a vysušena větrem, přistává sluncem opilá včela.
Slunce pomalu oranžoví a paprsky obkreslují na zeď stíny těžkých květů tulipánů.
Vlasy mi voní kouřem a vůbec mi nevadí, že mám špinavá kolena od rozfoukávání ohně. Prsty rovnají hraničku dříví a odnáší si trochu sazí na památku. Abych nezapomněla, že když se skloním a budu chvíli naslouchat, uslyším, jak tráva roste.
 


Komentáře

1 Áďa Áďa | Web | 19. dubna 2014 v 17:38 | Reagovat

Krásné!:O

2 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 23:48 | Reagovat

[1]: krásná je ta realita :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama