Jak se staví vztah

12. května 2014 v 19:19 | MissNeverFree |  Pro tvůj úsměv
Moji drazí, tento článek je na fejeton poněkud dlouhý, ani nemá zvláště překvapivou pointu, přesto přistál v této rubrice. Pokud si nechcete příliš zkazit mínění o autorce blogu a její romantické lásce, ani nečtěte dál.

Existuje spousta faktorů, které člověku se zlomyslnou radostí komplikují život, kamkoliv se hne.
Kromě úřadů, megavýběrové školy, ústavu pro duševně choré (moje rodinka), diáře, který se člověk bojí otevřít a nevyzpytatelných ran osudu se do zástupu těchto faktorů hrdě přidal Kluk. Před rokem jsem se hodně ošklivě praštila do hlavy. Nejspíš.

Vývoj mého vztahu s Klukem byl vcelku překotný. Respektive prvních několik let, co jsem ho znala, nijak překotný nebyl- křivka vřelosti našich vztahů fluktuovala kdesi hluboko pod nulou (nad nulu vystoupala pouze tehdy, když mě něčím dohřál). Bylo to dané především tím, že byl rodu mužského, a já byla ve věku, kdy se druhé pohlaví rovnalo přinejmenším nižší rase. Kromě toho měl odporný zvyk mi při každé skautské hře, která obsahovala bojové prvky, rozmáznout o hlavu to, co ve své dětské hlavince považoval za zázrak vojenské techniky. Nutno podotknout, že zpětně si vůbec nevzpomíná, že bych kdy existovala (patrně mi chyběly určité, pro pány zajímavé, atributy).
Jak šel čas, z odporného malého skřeta posedlého destrukcí mé tělesné schránky se vyklubal odporný velký skřet (dle tehdejšího mínění- v pubertě jsou všechny holky tak trochu feministky, všimli jste si?). Přišlo mi, že každý, kdo na sobě má nějaké ty svaly, už logicky nemůže mít dostatek stavebních látek na tvorbu mozku.
Že Kluk má nějaký mozek jsem zjistila přibližně o půl hodiny dřív, než jsem jeho ruce objevila na těch mých. To, že jsem ruce neodsunula, považuji za následek toho, že jsem celou noc nespala.
Když jsem se dostala ze spánkového deficitu a zhodnotila situaci, usoudila jsem, že ač má patrně několik mozkových buněk, není Kluk partner pro mě (bránil mu v tom nedostatek vlastností ideálního protějšku, jako bezchybná hra na kytaru a podobné nezbytnosti).
Další rok jsem se mu vyhýbala, svědomí černé jak ostravské doly. Svou teorii o nehodění se k sobě jsem totiž musela podložit nějakými důkazy. Cizí jazyk v puse naštěstí stačil. Já jsem totiž velmi slušná dívka, tudíž do té doby obýval má ústa pouze jazyk vlastní.
O rok později se vesmír zhroutil, nebo se možná zbláznily hormony, přece jen to bylo jaro, zkrátka... jsem se na něj podívala, skočila mu do náručí a byla s ním šťastná až do smrti, měli jsme dítě, dovolenou v Jugoslávii a pak už samá pozitiva a sociální jistoty (abych své dílo vylepšila citátem z klasiky*).
No, dobře, trochu kecám. Ve skutečnosti můj mozek přepnul na mód pojďme-sbalit-první-mužskou-bytost-v-okolí, což spočívalo v pětihodinovém nočním projevu (který Kluk později označil za pěknou nudu, protože prý absolutně nechápal, co mu chci sdělit... metafory asi nejsou jeho silnou stránkou). Dobře, asi by bylo jednodušší vzít si triko s výstřihem, ale to jsem prostě já, že.
Je to přesně rok a pár hodin, co se jeden druhého usilovně snažíme předělat k obrazu svému, obvykle za použití psychického nátlaku (s tím fyzickým je to trochu problém, já nemám sílu a on nárok, přece jen se snaží zachovat image gentlemana).
A možná ještě chvíli budeme (za předpokladu, že ho neprobodnu propiskou, jak už se mi to jednou skoro povedlo, že?).
Dokud nás rozdílné názory na zahraniční politiku nerozdělí!

* nějaký díl Básníků
 


Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 16. května 2014 v 14:20 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak kluk pochopil pointu po vypnutí balícího módu :D

2 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 16. května 2014 v 19:42 | Reagovat

[1]: bojím se ptát... :-D

3 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 24. května 2014 v 22:50 | Reagovat

Tak tohle je skvěle napsané :-D I když, pokud je to podle skutečné události, nesouhlasím s tvou životní filosofií, co se lásky týče, text pobaví a dobře se čte. :-D "Svědomí černé jak ostravské doly.." :D

4 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 25. května 2014 v 10:26 | Reagovat

[3]: Děkuji!! :-)
No, já nefilosofuji a žiju, přemýšlím až potom a pak se chytám za palici. :-D

5 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 25. května 2014 v 10:36 | Reagovat

[4]: Pojem "životní filosofie" jsem zde nemyslela v souvislosti s přemýšlením. :D Spíš v tom, jak se stavíš k životu, v závislosti na tomhle článku, jak se stavíš ke vztahům. :D :-)

6 missneverfree missneverfree | 25. května 2014 v 11:53 | Reagovat

[5]: Přemýšlím, jak se k nim stavím... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama