Za volantem

30. června 2014 v 20:28 | MissNeverFree |  Pro tvůj úsměv
Zavrhla jsem potencionální šílené nadpisy, ač by se možná hodily líp, při mém... ehm... stylu... ehm... řízení. MissNeverFree je již od pohledu (myšleno na přezdívku, ale pevně doufám, že i nepřeneseně) žena, což samo o sobě věstí lehké komplikace, pokud ji někdo posadí do něčeho, co má ovládat synchronizovanou činností různých končetin, a ještě při tom dávat pozor, kam se pohybuje.


Do autoškoly jsem se, narozdíl od tanečních, příliš netěšila. Je totiž značně nepravděpodobné, že při tanci někoho zabijete, a to i když jste někdo jako já, komu dělá synchronizace pohybů menší větší problém. Ještě, že po mně v autě nikdo nechce, abych vypadala ladně. Protočené autoškolákovy oči, když vidí můj styl otáčení volantem, nepočítám.
S výběrem jsem si hlavu příliš nelámala, na cca 40000 obyvatel našeho města je tu autoškol nepočítaně, a ti, co už někde byli, spíše potencionální zájemce s hrůzou v očích posílali jinam. Znám holky, co z jízd chodily s pláčem, tudíž, když se při setkání na chodbě kamarádka zmínila, že si jde vyzvednout přihlášku a že prý je ten chlap flegmatik, rozsvítily se mi v hlavě kontrolky (jak příhodné, v tomto případě) a vrhla jsem se za ní, v naději, že později nebudu zabita rozlíceným instruktorem, což by byla vražda v mém případě plně omluvitelná.
V jednom aspektu svého bytí jsem občas trochu zmatená. Jak jste možná už někde postřehli, jsem skautská vedoucí. Vedu družinku pubertálních kluků, na tábory jezdím s klukama, jako malá jsem vypadala jako kluk a když už se kamarádím s holkama, občas pak zjistím, že mají podle psychologických testů víc klučičí mozek, než podstatná část mužské populace... Ale i přesto, že jsem schopná ve chvílích největší únavy (čti na táboře) vyslovit perlu jako "největší bordel ve stanu mám z kluků já", jsem si poměrně jistá, že náležím k něžnějšímu (jen se na tuhle mou vlastnost proboha neptejte mého Kluka, nekažte si iluze!) pohlaví. Jakmile jsem usedla do auta, svou domněnku jsem si potvrdila.
Mé poprvé se odehrálo na loňském táboře za asistence (tehdy) nejlepší kamarádky, zpoceného (tedy, až po chvíli mého výkonu) vedoucího, který seděl na sedadle smrti, a početného publika, co nás šlo poté, co jsme po táboře nenápadně, ale s patřičným důrazem, rozhlásili, že se jdeme učit jezdit, namaskovat za nabourané, což by účel celé maškarády (terénní cvičení ze zdravovědy pro děti). No, možná, kdyby mě nechali ještě chvíli jet, ušetřili by falešnou krev, jelikož, když jsem zastavila, nějakým způsobem jsem se ocitla uprostřed louky, i když bych přísahala, že jsem jela po cestě. Hmm.
Nutno podotknout, že můj velmi promyšlený výběr autoškoly nezklamal. Instruktor, vida můj vytřeštěný výraz, zachoval ledový klid i v situacích, kdy bych patrně já sama proletěla střechou vozidla, ač to nebyl kabriolet, tudíž by to bylo zřejmě nemilé.
Obvykle mi slušným tónem povídal cosi jako "možná by ses měla držet dál od okraje", a já se světáckým výrazem pokývala hlavou a jemně hnula volantem přibližně o milimetr, abych při následném mrknutí na něj zjistila, že jej stále ještě skrz otevřené okénko objímá keř růže šípkové, který stál metr od krajnice.
Za 28 hodin jízd na mě mluvil německy či slovensky (včetně odborných názvů různých druhů ryb, které neznám ani v češtině), na oplátku vyzvídal slovíčka z francouzštiny. Podotkla jsem, že by si na tom mohl vydělat velké prachy, dnes už se jazyky učí i ve školkách, tak proč ne autoškola s rozšířenou výukou jazyků, že?
Jindy zase u hranic vojenského prostoru plánoval přepadení vojenského vozidla s pomocí rybářského prutu (plán ztroskotal na tom, že já bych jim v žádném případě neujela).
Za dobu svého působení jsem zvládla s přehledem vykonat asi tak všechny chyby, co existují, včetně zastavení na zelenou (jet na červenou by bylo moc neoriginální), tudíž jsem dnes na zkoušky šla s nepříliš dobrým pocitem. Ranní rozhovor s mamkou mi příliš nepřidal ("Ty jsi vlastně ještě nikdy odnikud nevylítla, co?" "Hmm... asi ne." "No, však tě to čeká!"), nicméně pořád jsem se na škále vyšilování nepohybovala v extrémních hodnotách.
Test jsem napsala na 100%, což o to, ale po té, co jsem se úspěšně rozjela (po minutě pouštění kilometr vzdálených aut, jsem gentlewoman) a zvládla prvních pět minut jízdy (víc, než jsem kdy čekala), jsem při pokynu "odbočte zpět na *******" zjistila, že nějak špatně vidím na směrovou tabuli, načež mi došlo, že na žádosti mám napsanou povinnost nosit brýle či kontaktní čočky a mé okuláry sedí na zadním sedadle spolu s komisařem. Ups.
Zbytek cesty jsem se tedy kromě sledování provozu věnovala tomu, abych při tom moc nemžourala jako slepá želva, a modlila jsem se, ať si toho probůh nevšimne.
Parkovala jsem tradičním holčičím způsobem, na každé straně jsem si nechala štědrou rezervu jednoho metru, při couvání jsem se pokusila rozjet na ručku, nicméně jsem nikoho nezabila, nezapomněla jsem blikat, což je má specialita posledních tří hodin jízdy, ačkoliv mi to předtím nedělalo problém, a když jsem zastavila, ještě ve mně dřímala špetka naděje.
Ze zadního sedadla se ozvalo hrobovým hlasem: "Tak... si dáme sraz ve třičtvrtě na deset v učebně."
Bezva, někdo má smysl pro drama.
Ve stanovenou dobu jsme se spolužákem, který jel po mně, stáli před kanceláří, a sledovali, jak komisař sází razítka na hromadu papírů. Snažila jsem se uklidnit tím, že kdyby nás chtěl vyhodit, tak na to nepotřebuje dvacet lejster. A vskutku.
Ode dneška je na silnicích zase o kousek méně bezpečno.

A jaké jsou vaše zážitky z autoškoly? Popřípadě, pro dosud jízdou nepolíbené, těšíte se? Nebo byste za volant nevlezli? Myslíte si, že muži jsou lepší řidiči než ženy?
 


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 30. června 2014 v 21:24 | Reagovat

já osobně bych nechtěl řidičák ani zadarmo (je to podle mě jak se tak říká "jednou nohou v kriminále - i když chápu že pro dnešní dobu je někdy nutné mít tento průkaz)

jinak bych neřekl že muži jsou lepší než ženy (a ani naopak) - prostě každý někdy udělá se tam chybičku :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. července 2014 v 7:24 | Reagovat

Řidičák sice mám, byť jízda v mém podání slyne spíš uměleckým dojmem než technickou hodnotou, ale prakticky vůbec nejezdím. Jedinou výjimkou jsou jízdy na čtyřkolce v řeckých horách, kde se v úzkých serpentýnách se srázy do hlubokých údolí cítím na rozdíl od českých silnic bezpečně :-). Auto nemám a sám sebe považuji za "nemotoristu". A nemám pocit, že bych o něco zásadního přicházel, prostě jsem jen této skutečnosti přizpůsobil svůj život.

3 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 1. července 2014 v 10:16 | Reagovat

[1]: Tvé pocity plně chápu, já se cítím oběma nohama za hranicí bezpečných aktivit. :-D

[2]: Tak hlavně, že se máš jak dopravit. :-D Je fakt, že hory zní méně děsivě, než křižovatky a kruhové objezdy. :-| :-D

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 1. července 2014 v 18:44 | Reagovat

Pobavil nejen kabriolet :)
Nevím, zda tě to potěší, ale během celého čtení jsem se smála nahlas. Sice bude na silnicích méně bezpečno, ale o to větší tam bude legrace (a co teprv, až se tam zjevím i já...)
.
Já ti byla včera poprvé na dálnici a s jazykem na vestě hypnotizovala tachometr, aby se přehoupl přes 110. Neudělal to. Načež mi pak večer volal kamarád s tím, že si jel v Německu 220.

5 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 2. července 2014 v 12:43 | Reagovat

[4]: To víš, že mě to těší, proč to asi píšu, že ano. :-D Můj egometr právě těch 110 přelezl jako nic. :-P

6 zincoid zincoid | Web | 22. června 2015 v 15:52 | Reagovat

ceske drahy zamestnanecka pujcka :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama