Vzpomínka

31. srpna 2014 v 20:02 | MissNeverFree |  Okamžiky
Odmlka trvala poněkud déle, než jsem měla v úmyslu, leč neměla jsem co říct, tak bylo lepší sklapnout (notebook) a pěkně potichu čekat, až mě nějaká myšlenka profackuje a já se vzpamatuju. Nakonec mě zpět přivádí téma týdne Ztracené vzpomínky. O vzpomínkách jsem psala nedávno, ale tento článek spíš navazuje na jeden, který jsem sice napsala, ale nikdy jsem neklikla na tlačítko Zveřejnit. Nebojím se být v rámci blogu osobní. Bojím se, že v nějakém krátkodobém zkratu budu tak osobní, že budu lhát sama sobě. Zvlášť v rámci vzpomínek, protože emoce se zpětně luští obtížně a nejsem si jistá jejich interpretací.

Ten článek, psaný někdy na jaře, se jmenoval Potkala jsem Vzpomínku.
Znáte takové ty osoby, které jsou zajímavé tím nepopsatelným způsobem, že si dokážou omotat kolem prstů celé své okolí? Kamarádka to vystihla přesně- musíš za nimi jít...
Taková byla, a troufám si říct, že i stále je, Vzpomínka.
Před pár lety zamotala spoustu hlav a vztahů. Jsou lidé, kteří jí to dodnes mají za zlé. Já ne. Pochybuju, že kdyby chtěla přestat být takovou, jaká byla, povede se jí to. Asi se tak lidé rodí.
Víte, když člověk dospívá, a připlete se mu do cesty člověk takového rázu, nejde se do toho nezamotat. A je to jen horší tím, že se tak kolem vás zamotávají všichni a ve výsledku je to jedna velká spletenice vláken vztahů a citů, přičemž konečky těch nití má v rukou jediná osoba, která, možná aniž by to věděla, je každým pohybem zamotává víc a víc.
Znám hodně osob, které by šly za Vzpomínkou, kdyby byla řekla. Přesto si myslím, že minimum z nich zná ji. Byla to její jedinečnost a to, že jsme ji vlastně neznaly, co vzbuzovalo ta neskutečná kvanta emocí a citů, ve kterých se málokdo vyznal a která se těžko pojmenovávají i teď.
Možná se vám zdá, že píšu poněkud neosobně, ale je to tím, že o Vzpomínce už jsem napsala otevřených a velmi niterných slov dost a dost. Jsou zavřená v šuplíku a tak nějak se jich bojím. Ne proto, že bych se styděla za své city k ní, ať už byly jakékoliv, a věřte mi, že je neumím pojmenovat, ale proto, že jenom čtení těch řádků vzbuzuje ve mně silnější pocity, než naprostá většina dnešního dění. Svým způsobem jsem tu intenzivitu v sobě tenkrát popírala, už jen proto, abych nebyla jako ostatní, kterým jsem naslouchala, jak o ní mluví. Proto, že jsem si vlastně nerozuměla. Proto, že jsem byla dokonale zmatená.
Určitou dobu jsem měla potřebu své city zaškatulkovat, ale zjistila jsem, že pro ně nemám jméno. Stačí mi, že vím, že jsou lidé, co mi rozumí. Vím spoustu věcí, co jsem dřív nevěděla, a jsem ráda, že je vím. Pořád ji neznám a nejspíš už nikdy nepoznám. Připouštím si, s čím jsem se dlouhou dobu nemohla smířit. Že Vzpomínka je vzpomínkou, na kterou se nezapomíná, ale kterou jsem v současnosti ztratila. A vím, že to není mnou, že má osoba měla na to všechno jen nepatrný vliv.
Stačí to pro klid duše. Přesto, když jsem ji potkala, intenzivnost mě znovu objala spolu s ní a já se najednou nemohla ubránit trochu bolavému srovnání Tehdy a Teď.
 


Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 21:04 | Reagovat

Určitě by to bylo zajímavé, kdybych si pod tou "Vzpomínkou" dokázala někoho představit.

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 31. srpna 2014 v 21:29 | Reagovat

[1]: Snad ani ne... Celý život pak musíš zapomínat

3 Janča Janča | E-mail | Web | 1. září 2014 v 14:23 | Reagovat

[2]: Já nevím, no.

4 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 1. září 2014 v 19:43 | Reagovat

[1]: Zajímavé ano. :-) Ale jak říká Magdaléna, má to své mínusy...

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. září 2014 v 19:46 | Reagovat

Každá vzpomínka žije v naší hlavě svébytným životem - velmi nepodobným tomu skutečnému. Ale co na tom, že to víme. Důležité je, že je to naše hlava, a tedy naše vzpomínka, takže si ji formujeme ke svému obrazu.

6 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 3. září 2014 v 19:38 | Reagovat

[5]: Pravda. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama