Neměls mě milovat

16. října 2014 v 14:57 | MissNeverFree |  Okamžiky
Říkala jsem, že než se rozejdeme, musíš mě vzít do luxusní restaurace a objednat mi červené víno, abych ti ho pak mohla vylít na bílou košili.
A protože víno doma nebylo, namočila jsem si prsty do višňového džusu a nakreslila ti beztvarost na bílý rukáv od trička, které jsi nosil, protože se mi líbilo. V tu chvíli jsme si byli blíž, než posledních pár týdnů.


Je to přes dva týdny, co jsme si podali ruku, týden, co jsem ti řekla, že tě už nechci nikdy vidět, šest dní, co jsem se za to omluvila a přes pět měsíců, co jsem pochopila, že to takhle jednou skončí. Šlo to s náma z kopce jakmile došla fatalita.
Fatalita vydržela přesně rok, než se vše smíchalo a protnulo v jednom týdnu, který připomínal všechno, co ty ne, poezii a bláznivé nápady, co jsem mívala, a tajemství a rozjitřenost.
A ty jsi byl vždycky jistota, rád jsi měl život srovnaný a rád jsi mě miloval celou duší a vždycky, zatímco já jsem ráda nevěděla, toulala se a hledala velké příběhy.
A ta politika. O té jsme nikdy mluvit neměli.

Netrápím se. Nestříhám si vlasy. Neděvkařím. Nestěžuju si na tebe.
Říkala jsem ti často, že co se má stát, stane se, a ty jsi mi říkal, že je to výmluva pro neschopné, protože takový jsi, neprohráváš, neustupuješ a neděláš kompromisy, alespoň si to myslíš. Vím moc dobře, že věříš, že mě jednou dostaneš zpět.
Ale my už nejsme to, co jsem byli, jeden z druhého jsme dostali to nejhorší a nebyl to osud, jen logický důsledek nás.
Nelituji toho. Bylo to fajn.

Muži, nemilujte ženy. Kazíte je.
 


Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 16. října 2014 v 17:45 | Reagovat

Zmínka o vlasech krapet bodla... Protože já stále nedávám stříhat, navzdory všemu.
.
Je toho tolik, co bych k tomuhle chtěla říct, ale vlastně ani není co. Myslím, že občas se dá poznat, že by to fungovat nemohlo. Na druhou stranu, jsou lidé, co staví na základech, které jste vy zbořili. Otázka je, zda staví dobře...
.
Jedna věc mi v posledních dnech došla. Už nikdy, nikdy nechci být zamilovaná.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. října 2014 v 10:56 | Reagovat

Věřím, že to přání v poslední větě je myšleno jen jako dobrá pointa velmi citlivého textu balancujícího na hraně smutku a optimismu. Protože kdyby to bylo přání myšlené vážně, nemohl bych ho splnit a doufám, že ani žádný jiný muž.

3 stuprum stuprum | 17. října 2014 v 12:42 | Reagovat

No jo, tak už lásky končívají. 8-)

4 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 19. října 2014 v 16:17 | Reagovat

[1]: Nic osobního. ;-)

[2]: Řekla bych, že to bylo varování. :-D Ale nepřeju si, aby tomu tak bylo, samozřejmě. :-D

[3]: 8-) Jo, stane se. :-D Končívají i hůř.

5 Andrea Andrea | Web | 21. října 2014 v 17:52 | Reagovat

Hlavně že skončila takhle teatrálně a ne vraždou.

6 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 21. října 2014 v 20:22 | Reagovat

[5]: To byl jeho scénář, v sudu do Orlíka, ale rozhodli jsme se pro moji verzi. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama