Tváří v tvář své ozvěně

30. ledna 2015 v 22:46 | MissNeverFree |  Chyceno v srdci
"Na počátku
byl rouhavý úmysl
a papír zbělelý až k sněhu
ponocováním
A potom štětec namočený v tuši
Tu čáru už nelze vymazat"

(Václav Hrabě, Hlava dívky)

Když napíšu těch pár slov, těch pár pocitů, nemohu je vzít zpět. Mohu smazat článek, snažit se zapomenout, ale vyřčené/napsané slovo bude dál žít svým vlastním životem, v ozvěnách se odrážet od nesčetných stěn a vracet se zpět, ke mně.

Je lepší... mlčet?

Nebo žít v těch ozvěnách? Narážet na každém rohu do sebe sama, klopit oči, jako když potkáte starého známého, kterému jste naslibovali, že se ozvete, ale nikdy už jste nezvedli telefon?
Dívat se do vlastních očí trochu rozpačitě, trochu zmateně a trochu rozmrzele, ne snad kvůli výčitkám, ne snad kvůli závisti, ale kvůli tomu, že prostě musíte?

Na tomhle řádku by vše vyznělo jako silácké gesto.
 


Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 31. ledna 2015 v 8:21 | Reagovat

To mi připomíná, že pro Blues chodím do knihovny už asi týden.
.
Když je tě v sobě moc, je logické, že se  potkáváš. Naše profesorka by to označila za transcendentní.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 10:06 | Reagovat

Ve svých vlastních ozvěnách žije úplně každý. Ten, kdo svá slova zapsáním stvrdil, jen možná lépe ví, proč k němu doléhají.

3 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 3. února 2015 v 22:26 | Reagovat

[1]: Blues je z jeho poezie to, co mě zasáhlo nejméně, jak už to u maturitní četby bývá. :D

(to slovo jsem musela googlit :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama