Oheň a popel

17. července 2015 v 1:11 | MissNeverFree |  Okamžiky
Večer a oheň. Střídáme se v tom, která z nás zrovna leží a která sedí na mém vojenském lehátku. A řeči všech ostatních jsou tak prázdné a ohrané. Chtěla bych něco říct, ale nevím co, aby to nebylo stejné, stejné jako teď a stejné jako včera.
Lehne si tak, aby se temenem hlavy dotýkala mojí nohy, můj spacák pod hlavou. Přehazuju jí ho i přes ramena a odhrnuju pramínek vlasů z její tváře.
Zvedáme se a jdeme pryč od prázdných řečí. S mým spacákem, takže se nemůžu vymlouvat, že jsem ji šla doprovodit. Tvrdíme, že jdeme spát, dokud vedoucí, který hlídal s jednou z maličkých, nezašněruje stan, pak zhasneme baterky a sedíme pod jedním spacákem v prázdném hangáru. A je to stejné jako pokaždé poslední dobou. Mluví o sobě jako o ztracené existenci, je cynická a beznadějně romantická a sentimentální, mluví o bolestech minulosti a o tom, že už se nechce vracet. A já mám pocit, že když jsem s ní, stále se jen k něčemu přiznávám. Snažím se vysvětlit. A sem tam mě obejme. Ona je ztělesněním něhy.
Nevím, jestli pochopila to, co jsem se jí snažila říct. Že po každém večeru s ohněm zbyde ráno akorát popel. Že dřív bylo všechno intenzivní, i strach z toho, že se intenzita ztrácí, z necítění. A teď zkrátka není.
Ráno a popel. Kdysi snad byla mojí drogou. Včetně absťáků a šílených stavů snad ve všech směrech. Dnes je spíš láhví alkoholu, ráno zbyde kocovina a nechuť dívat se světu do očí.
Těžko se to vysvětluje. Mám ji nadosah a vím, že bych ji snad mohla políbit a svět by se nezastavil. Kdysi bych k tomu sbírala odvahu. Dosud jsem ji nenalezla, ale ani nepotřebuji, je tak snadné dotýkat se... a je vůbec takový rozdíl mezi dotekem duše a těla? U ní se mi to prolíná.
A přece se jí druhý den ráno těžko dívám do očí. Nestydím se. Nevyčítám si nic, co jsem udělala, ani to, co jsem neudělala. Jen je to tak vyčerpávající... Snad i chci, aby odjela. Abych mohla myslet na ty své nelásky a ne na to, že ona už touží po dětech.
 


Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 17. července 2015 v 7:41 | Reagovat

Šmankote, .... co mi to děláš?

3 FelixR FelixR | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:48 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama