Ano

10. listopadu 2017 v 3:10
Elektroswing, energiťák na probuzení a tak trochu motající se hlava. Zase jsem se zapomněla najíst.
A latina mi dává smysl jen v souvislých textech. Neumím se přinutit učit se tvary slov a spoléhám na to, že když budu na větu zírat dost usilovně, písmenka se přehází v jazyk, který znám, a budu chápat... A pak mne skoro překvapuje, když to funguje.

Hodinové diskuze o smyslu a formě vzdělávání. Středeční piva. Půl týdne mne bolela ruka z badmintonu a srdce mne bolelo jen půl dne, když jsem slyšela, že ta holka, co tvrdí, že jsme stejné, chodí s mým ex. Pořád dokola jsem jí říkala, že si nesmí nechat zkazit štěstí a vychválila ho až do nebe. Dávala mi pusy na tvář a já jí skoro odpustila to tvrzení, že jsme stejné.
A že je nová profilovka Nemesis je hot nemůžu říct prostě nikomu. Kamarádkám, co se jen smějou, když říkám, že jsem pro jednou ve stabilním a dlouhodobém a šťastném vztahu, co jsou tak moc cynické. Bývalému nejlepšímu kamarádovi, co mne považuje ze stejných důvodů za nudnou. Všem těm, co vědí, jak mi ublížil. A jsem pyšná na to, že sobě to přiznávám naprosto bez ostychu. Je to over.

A jsem tak plná emocí, idealismu, lásky. Lidé to vnímají. Ta energie je tak silná, že je vidět. Hmatatelná. Jako ten tradicionalista o víkendu- komunikace na přesně stejné vlnové délce, ale opačný náboj. Fyzikálně to nedává moc smysl, vím. Každopádne napětí ve vzduchu bylo takové, že celá místnost zůstala paralyzovaná určitými siločarami.

V okamžiku, kdy mne dělá nejšťastnější učení se, kdy odcházím domů každý den rozrušená z přílivu nových informací a z toho, že to konečně dává smysl (přežijte prvák a jde to, fakt), je tahle forma spojení intenzivní. Intelektuální flirt. Všechno je tak ostré, jasné. Není to poslední dobou poprvé...

Matcha tea v Indigu a hovory o evoluci morálky. Alibismus a oportunismus a relativizace snad všeho. Zcela nepokryté flirtování od něj a moje nebezpečné přesvědčení, že když je o dvanáct let starší, perfekcionista, úspěšný pan podnikatel s pozitivní snahou být ve všem nejlepší, že si můžu dovolit být tvrdá, můžu si dovolit provokovat a můžu ho nechat se snažit, protože to vlastně nedává smysl. Ještě včera mi bylo jednadvacet, jsem průměrně pěkná holka s pár pseudoúspěchy a solidní řádkou průšvihů, za poslední dva roky zejména. A po dlouhé době jsem s tím srovnaná a přijímám sebe sama, žene mne to dopředu neskutečným způsobem, ale taky mám jen krůček k egoismu a stavu, kdy jsem fascinována možnostmi, které mám, natolik, že se přestávám bát čehokoliv. A že to minule nedopadlo dobře.

Můj Nemesis. Možná mu jednou poděkuju. Skoro mne to zničilo...

V září jsem slibovala, že se nepřestanu snažit. A lhala jsem. Nevěřila jsem tomu. Milosrdná lež pro člověka, který mne držel nad vodou a kterému jsem se naučila věřit a kterého jsem využila jako vzor a kvůli kterému skláním hlavu, když mne chce někdo políbit. A pak se to pomalu stalo pravdou.
Moje výmluvy, že to chce čas, možná nebyly výmluvy. A každý týden se mi vrací síly.

'Koupil bych ti upnuté šatičky a záviděli by mi tě... možná bych o tobě nemluvil jako o přítelkyni, ale jako o milence.'

Je to svým způsobem dekadentně lákavé.

Jak řekl moudrý člověk, odolám všemu, kromě pokušení. Pokušení je fetiš. Líbí se mi, když se zastavím těsně před onou hranicí. On to chápe. Jinak by nebylo fér ho na tu hranici přivádět. Tohle je fajn jenom, když to chtějí oba. Když chápou omamnou sílu toho, co by mohlo být.
Kdysi jsme se ségrou říkaly, že nejlepší je ta část vztahu, co ještě není vztah. To těsně předtím, kdy už víš, ale možnost risku, že se pleteš, důležitost každého rádoby nechtěného doteku excituje do úplně jiné roviny.
A není to tak úplně pravda, ale je to opojné jak sklenka portského, sladké s trpkou příchutí a silné až k zbláznění. A po pár kocovinách si člověk rozmyslí, zda chce příště zase vypít celou flašku.

Ne. Vždy se vracím s pocitem, že víc než kdy jindy jasně vnímám, co mám. A o co nechci přijít. Víc než kdy jindy chápu, že jsem někdy příšerně tvrdohlavá a drzá, že mám a budu mít ráda lidi, které to hecuje, že se hecovat nechám a je to moje slabost, že se prostřednictím mezilidského kontaktu a zájmu lidí do jisté míry definuji, že někdy jsem v určitém smysl hazardní hráč a alibista nejvyššího kalibru, ale... že jsem taky jenom šíleně emotivní holka, co neví, co chce, hranice překračuje přesně tehdy, kdy se to nehodí, a navzdory všem svým dokonale rozumově odůvodněným morálním kiksům, nebo asi právě kvůli nim, potřebuji meze, potřebuji pevný základ. A nemyslím tím člověka, myslím tím sama sebe, potřebuji morální integritu, hodnoty, sebeuvědomení...

Když jsem ho potkala, nemyslela jsem, že bychom si mohli rozumět. Byl vtipný, měl takový ten úžasný tragický humor, čokoládové oči, spořádaný život, sladěné oblečení a voněl mýdlem. Hrozně mne dráždilo, že na něj nefunguje nic z toho, co mi fungovalo na všechny. Trvalo mi dva měsíce dostat ho ven, tři měsíce, než jsem dostala první pusu. Když mi pak kapičky potu z jeho čela padaly do očí a později si se mnou proplétal prsty a líbal mne zezadu na krk, věděla jsem, že to už beru trochu jinak, než jako výzvu.
Začala jsem se s ním hrozně moc smát. Naučila jsem se mu věřit. Zapomněla jsem na všechny svoje posměšné poznámky o zamilovaných přezdívkách. Ono když toho pokazíte tolik, tak je možná fér si přiznat, že nemáte patent na rozum, co se týká vztahů.
Donutila jsem ho mluvit. A protože se nikdy nesnažil tvrdit, že něco ví, nebo že bych to měla vědět já, tak jsem ho poslouchala, když něco říkal.
A někdy jsme přehnaně emotivní a někdy jsme oba tak trochu děti. Ale když je nemocný, tak mu nosím čaj a léky, a on mne drží, když to se mnou jde z kopce.
Tváří v tvář takovému spojení je všechno ostatní ploché.
A nechtějte po mně, abych to vysvětlila. Protože ta dvě slova si šetřím.

A tak se nechávám pokoušet. Člověk se tomu stejně nevyhne. A vyhýbat se tomu, nakonec by mne ta síla okamžiku strhla, jednou. A koneckonců, když můžu mít cokoliv, opakovaná volba toho, co mne dělá šťastnou, je neskutečně uspokojující záležitost. Každé ne je jedno malé ano.
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. listopadu 2017 v 21:12 | Reagovat

Ano ta dvě slova jsou vzácné koření, které není k mání na každém trhu, a tak je dobré jím šetřit. Moc pěkně se to čte :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama