Ego

17. září 2018 v 12:02
Celou tu dobu mne klidnil. A teď je asi definitivně pryč, a já se chovám jako arogantní kráva. Mám výsledky, na druhou stranu. Mám autoritu. Mám pozornost kluků way out of my league. Mám zpět respekt od lidí, co mne považovali jen za blboučkou holku, co jí baví maximálně tak víno a kluci.
Jsem z toho nadšená. A přece je to pořád hra. Musím trochu brzdit.
Nechci se zase dostat do fáze, kdy hazarduju se celým svým životem, myšleno jeho náplní, jen pro to vzrušení ze hry. Člověk může stokrát vyhrát, ale reálně už jen tou hrou ztrácí.
Vůbec, jsem alergická na pojem hra v tomhle. Už ne. Už nikdy.
Takže zůstaňme na úrovni deskovek a vzdělávacích projektů. Prosím.
Užívám si. Poslední tři týdny byly konečně... Volno. I když za jediný půl den v Praze jsem stihla jít do práce.
Poprvé v životě jsem stopovala. Jela jsem vlakem bez dveří. Spala jsem v mokrém spacáku v horách. Skákala jsem do bazénu v triku a kalhotkách, protože jsem si nevzala plavky. Zase jsem si rozbila koleno. To druhé se mi pořád ještě, po dvou letech, nezahojilo. Splnila jsem cíle na projekt, a ještě je o dost předčila. Vyhrála jsem dvoje volby. Prohrála jsem na turnaji kolo, co jsme věřili, že jsme jasně vyhráli. Prohrála jsem proti svému arch enemy, kurňa.
Zlomila jsem srdce svému nejlepšímu kamarádovi. A dřív nebo později ho zlomím klukovi, se kterým spím.
Manická fáze. Fáze, kdy se mi podaří, na co sáhnu. Fáze, která předchází pád.
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. září 2018 v 15:47 | Reagovat

Vypadá to, že by sis mohla založit prosperující "lámárnu" :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama