Zlom

25. září 2018 v 23:29
Vrazíš mi facku a já se cítím najednou dokonale vyrovnaná a v klidu. Vlasy mi spadají na nahá záda, tmavší než obvykle. Dávám si záležet na tom, aby můj výraz nic neprozrazoval. Dávám si záležet na tom, aby můj hlas byl dokonale kontrolovaný. A jeden den to jde, a druhý den se to zlomí, brečím a nemůžu dýchat a chci, abys odešel. Mít modřiny je zvráceně lákavé jen tehdy, když vážně chcete někomu patřit.

---

A pak se to najednou zlomilo.
Vyšla jsem ven a vítr mi vmetl do tváře kapičky vody.

Listy stromů prosvítají tak lehounce do žluta. Ze dne na den je podzim. Strkám ruce do kapes. Aby mi nemrzly prsty a abys mne za ně nebral.
To bylo o víkendu. Za Prahou, ve světě ohraničeném kamerami, kde se ještě spí odděleně podle pohlaví.

---

Teď se něco láme i ve mně. Jsem sama. Poslouchám vodu v topení. Píšu, po dlouhé době. Anglicky.
Svět kolem se také láme. Zatím lehounce. Skleněné stěny okolo mého srdce mají prasklinky tenké jako pavučiny babího léta. Ale prasknou dřív, než prorazím skleněný strop.
Nebojím se, co se stane pak. Když mi vítr fouká chladivé kapičky do očí, jsem to pořád já. Když mi naprší do duše, alespoň nevyschne.
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. září 2018 v 11:07 | Reagovat

Jak dávno vědí majestátné krápníky: Nemusí pršet, jen když kape :-).

2 stuprum stuprum | Web | 5. října 2018 v 4:14 | Reagovat

Víc facek znamená víc lásky? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama