Broken

7. listopadu 2018 v 20:09
Jen blbec by si myslel, že ta manická fáze potrvá napořád. Ale už se známe, že?
Chvíli se dusit panikou, pak vstát, aktivovat veškeré obranné mechanismy... Nevím, kde se to ve mně bere. Nemůžu říct, že na to mám sílu. Nemůžu říct, že mám nějakou zázračnou naději nebo důvod, proč to dělat. Prostě to dělám.
A myšlenka na něj se mi jen tak mihne hlavou. Už mne nebude zachraňovat. Ale dal mi kdysi dost síly na to, abych se to naučila sama.

Dneska jsem četla hrozně výstižnej post.
Že je to o tom, že vlastně nechcete spát, ale nemůžete zůstat vzhůru. Nechcete jíst, ale ani cítit hlad. Netoužíte po společnosti, ale bojíte se zůstat sami.
Nechcete cítit ty shitty emoce, ale dost vás děsí, když necítíte nic. A ne, nechcete umřít. Ale kdyby byla možnost neexistovat...

A lajkujou to miliony lidí na všech asociálních sítích a jasně, mohlo by to znamenat, že v tom člověk není sám, ale spíš ho děsí, kolik z nich tomu rozumí.

A pak ti někdo říká, že je krásné, jak máš silnější a silnější orgasmus, jak je svůdné, když se celá chvěješ, a ty máš najednou chuť se začít hystericky smát, a říct něco jako "to je panickej záchvat, debile", a fakt to nemyslet zle, protože víš jak, zanadávat si pomáhá, ale neřekneš to, protože ho máš celkem ráda, a pro změnu by bylo fajn zažít vztah dvou nenarušených osob.

Podzim je fakt super, lol. A v zimě asi umřu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama