Poeticky

Román(ek)

7. června 2015 v 17:26 | MissNeverFree

Román(ek)

Políbila mě múza,
avšak jen krátce, na spánek.
V důsledku místo románu
z toho byl pouze románek.

Prvomájová

2. května 2015 v 19:14 | MissNeverFree
Jak trapné je zveřejňovat báseň k určitému dni o den později? Hodně. :-D
Což mi nezabrání to udělat. Včera jsem neměla ani sílu otevřít notebook, přijela jsem domů po noci plné ohně, kytary, písniček, co neznám, lidí, co znám pouze povrchně, designérských kousků a nebývale přátelského Oblíbeného, který rozbíjel, na co sáhnul, a to nejen šipky, což je jeho specialita (po něm už si většinou nikdo nezahraje), ale i vše, co bylo ze skla. Na druhou stranu byl jedinej, kdo byl pro jít kácet májku, můj odvěkej prvomájovej sen, ale starosta nám řekl, že ji letos nestavěli.
Prospala jsem jednu registraci, první třetinu hokeje a pár hodin, které jsem měla strávit s učebnicí dějepisu (hádejte, co mě štve nejmíň). Trochu mě bolí hlava. Samozřejmě z toho, že u toho ohně pršelo a byla zima.
To jen tak, abyste věděli.

A teď ta silně romantická poezie:

Prvomájová

Nekonečné lásky
Ona byla zrádce,
On se, blbec, chystá
zhoupnout na oprátce.

Postavil si židli
tak akorát vratce,
pak, když si to rozmyslel,
litoval jen krátce.

Dva

17. března 2015 v 22:06 | MissNeverFree
Pojďme vzkřísit spící rubriku! Pojďme probudit blog!
(mám rozepsaný dlouhý a deníkový článek, musím to předem stručně vykompenzovat)

Dva

Někdy si přeju, abychom byli prázdní
Tak, jako naše gesta
Protože v momentu, kdy tahle pravda zazní
Budeme dvěma za sta
Ukřižovaných kázní

Pod obojí

29. prosince 2014 v 20:07 | MissNeverFree
Ach, kdybych měla napsat řádek za každý den, kdy sem nenapíšu, právě bych zvěřejňovala epos... ale pořád jsem na blog nezanevřela, nebojte/neradujte* se!
*nehodící se škrtne

Mám pro vás kratičké čtyřverší, které se mi osobně velmi líbí. Ostatní už reagují všelijak, pravda. :-D Když jsem ho na stužkováku se slovy "najdi metaforu" podstrčila mému milému spolužákovi, který mi sem tam dělá kritika (já jemu též, nicméně pravdou je, že on je schopný za měsíc napsat to, co já za půl roku (co se sumy písmen týká), tudíž naopak to není sem-tam-kritika, ale každou-češtinu-kritika), dočkala jsem se akorát půlminutového pohledu, který by se dal definovat jako co-jsem-to-právě-přečetl?
Výtvor vznikl už před dobrými třemi měsíci, chvíli byl čistou fikcí říznutou cynickým předpokladem, pak se stal chvilkovou realitou a nyní se mu vyhýbám...

Pod obojí

Co rozdělila slova
rty opět v jedno spojí,
a tak tvé tělo znova
přijímám pod obojí.

Utíkám

22. září 2014 v 22:08 | MissNeverFree
Utíkám, ale čas má pořád lepší výkony. :-D
Hlásím se jen krátce a se starším čtyřverším, ke kterému se jaksi nenašla další sloka. Také se vám to stává? Máte bezva sloku/dvojverší a zaboha nemůžete navázat ve stejně kvalitním duchu? Nemůžete se trefit do rytmu nebo do nálady?
Mimochodem, tohle je jeden z mých nejstarších počinů, řekla bych tak z osmé/deváté třídy. Tehdejší češtinářka, mimochodem báječná učitelka, nám zadala vymyslet báseň na známý obraz od Munche Výkřik.
Narozdíl od jiných "básní" z mého dospívání se mi tahle líbí.


Utíkám

Před celým světem utíkám,
zacpat si uši, nevidět.
Běžím dál, vlastně nevím kam,
snad někde najdu lepší svět.


PS: Jaká je podle Vás ideální délka básně? Co už nezkousnete? Myslíte si, že se dá pointa vyjádřit i ve čtyřech/dvou verších?

Polovina

16. srpna 2014 v 23:04 | MissNeverFree
Jedna naskok psaná, v komerční přestávce mezi prázdninově povinným zažíváním času s přáteli a rodinou.
Napadlo vás někdy, proč se ve spojitosti s časem užívá slovesa trávit?

... já vím, odbíhám. Je to můj zlozvyk. Tak račte čísti:

Nechám se

3. srpna 2014 v 23:57 | MissNeverFree
Jsem člověk, co neudrží myšlenku, navíc se obvykle nejsem schopná déle soustředit, takže báseň smolím s papírem a tužkou a hromadou škrtanců, popřípadě s klávesnicí a pálícíma očima, anžto můj mozeček nemá dostatečnou kapacitu na to, aby ji zkomponoval z patra (a paměťovka mi do ucha nepasuje, je mi líto). Nicméně dnes mě první sloka napadla naprosto nenadále, což se zas tak moc nestává, a dokonce jsem ji zvládla udržet ve své šišaté hlavince tak dlouho, že ji nyní s vámi (k vašemu neskonalému potěšení, že?) mohu sdílet. Druhou sloku, jsem, pravda, smolila s těma pálícíma očima. Budete mi muset prominout stručnost osmi veršů, neb mi ochablý mozek nedovolí najít další slůvka, nad kterými si ještě nějakou dobu budu... eh, chtěla jsem napsat "spokojeně pomlaskávat", ale to není moc básnické... takže zvyšovat ego.
To je keců kvůli dvoum slokám, což? :-D

Nechám se

Nechám se hladit,
hladová po tvých rtech,
nechám se svádět,
svázaná ve tvých zdech.

Nechám se ztratit,
ztrávená plynutím plynulého,
nechám se zranit,
zrazením hříchu minulého.

Nevinná

20. července 2014 v 20:59 | MissNeverFree
Nic mě nesežralo (konec všech nadějí)! Takže se poslušně hlásím zpět v blogovém světě, věrna své nejfrekventovanější rubrice. Kromě tohoto dnešního výtvoru jsem neměla čas básnit, když nebudete počítat veršovanou pokladovku, za kterou mě nejspíš nenávidí celý tábor (vedení to muselo šifrovat a děti pochopitelně luštit, netřeba dodávat, že básně jsou poněkud zdlouhavá forma vyjadřování se).

Nicméně prosím, aby má dnešní báseň byla brána s rezervou. Hyperbola a trocha poťouchlé chuti šokovat udělaly své.

Nevinná

Jako jiskra
v žáru okamžiku
vyhasínám v jejích očích
touhou po dotyku.

Jako kouř
rozplývám se tmou,
k ránu zalykám se
její nevinou.

Jako zrádce,
pod prsty pramen hnědých vlasů,
proklínám něžně tu,
u které hledám svoji spásu.

Jako blázen
ztrácím se sama sobě,
dala jsem srdce
nymfičce Nabokově.

PS: Kurník šopa, píše se Nabokově, nebo Nabokovově? Čím dýl nad tím přemýšlím, tím víc nevím...
PPS: Pro ty, co nechápou narážku poslední sloky, doporučuji pročíst si děj knihy Lolita. Nebo lépe celou knihu.

Ovlivněná vším a ničím

2. července 2014 v 21:29 | MissNeverFree
Rozpačitě se drbu ve vrabčím hnízdě. Začala jsem psát na téma týdne, verše se sypaly na klávesnici jako nic a vzniklo cosi, co je tak nějak o všem a o ničem. Což o to, mně se ty sloky líbí, ale je to také neucelené, milý Watsone. Eh, kdybych to tu takhle nevykecala, mohla bych to možná vydávat za uměleckej záměr...

(ovlivněná) Vším a ničím

Pod vlivem tvých hříchů
i já padám nastokrát,
v potutelném smíchu
jdu s kýmkoliv se slovem rvát.

Opilá lží a střízlivá pravdou
vyměním realitu za příběh
a směji se těm, co právě teď vadnou,
i když mi co chvíli dochází dech.

Jsem kulisou vašich snah a her
a nechávám se unášet
kaňkami jindy dokonalých per
na pozadí všední koláže.

Mou drogou je síla vyprávění,
každý den znovu propadám,
potajmu sleduji, co se kde mění,
jak krade se smysl zásadám.

Všichni jsme herci a všichni jsme nic
a každodenní várka velmi křehkých vztahů
za tichého cvakání hliníkových lžic
v komerční pauze udusila Shakespearovu slávu.

Zas jednou

24. června 2014 v 21:18 | MissNeverFree
Tož se vám hlásím s nejnovějším výtvorem, anžto mě iritovala delší odmlka v básnění. Hodnocení ponechám vám, i když se kajícně přiznávám, že mi tam něco chybí... Ale sedím nad tím už nějakou chvíli a ne a ne to vylepšit. Tak třeba se k tomu vrátím časem, když mi to tu bude strašit na úvodní straně blogu, který otevírám několikrát za den, protože jsem se zamilovala do svého designu. Ehm. (odkašlává si a počíná raději recitovat, než čtenář usne)

Zas jednou

Hlava v oblácích,
oči sklopené k zemi,
bez masky, v náznacích,
zas jednou ztrácíš se mi.

Zas jednou v podmínkách,
v neklidu ticha,
falešných záminkách,
těžko se dýchá.

Zas jednou míjíme se,
v objetí vyčkáváme,
až zase zmýlíme se
a vrátíme se v sebe samé.
 
 

Reklama